Jednou z mých velkých životních lásek je kontrabas. Je skoro stejně velký jako já, takže si člověk místy připadá jako stěhovák. Má to ale jednu výhodu – ve futrálu se dá v případě nouze spát.
Moje hudební začátky vedly přes ZUŠ Pardubice Havlíčkova, kde jsem se na basu učil nejprve od Dagmar Bořkové, následně pak od Radka Pokorného. Velkou roli v mém hudebním vývoji hrál taky folklorní soubor Perníček, kde jsem dlouho působil v lidové muzice pod vedením Michala Doubka.
Následně se mé kroky stočily na pardubickou konzervatoř, kde mne převzal do péče František Machač. Postupem času jsem zjišťoval, že mě to hraní na nástroj fakt docela dost baví a objevoval netušené možnosti hudebního světa.
Měl jsem to štěstí hrát v několika skvělých orchestrech. Již během konzervatorních studií jsem vypomáhal ve Filharmonii Hradec Králové a Komorní filharmonii Pardubice. Následně jsem zakotvil v Českém národním symfonickém orchestru, v němž jsem odehrál třeba přes dvacet koncertů po celé Evropě pod taktovkou nezapomenutelného Ennia Morriconeho.
Do paměti se mi vryly též koncerty v Obecním domě, kde jsem měl tu čest provést mj. Mahlerovu symfonii č. 1 a 5, a Šostakovičovu Symfonii č. 9. Společně s Českou studentskou filharmonií jsem pak v Dvořákově síni Rudolfina hrál Svěcení jara Igora Stravinského.
Sólové hraní přenechávám lepším basistům, než jsem já. Vrcholem mého sólového snažení byl můj absolventský koncert na Konzervatoři Pardubice, na němž jsem zahrál mj. Koncert pro kontrabas a orchestr D dur Jana Křtitele Vaňhala (za doprovodu Východočeského akademického orchestru), Sonatu pro kontrabas a klavír Paula Hindemitha, Invokaci Miloslava Gajdoše či Contrabassiano Ondřeje Kukala, který byl na koncertu přítomen.
Jazz se mi ovšem taky nevyhnul – jsem dlouhodobým členem kapely JG DIX, kde hraju kromě kontrabasu též na basovou kytaru. Podobně to mám i v kapele Saxtet UnO.