Během života jsem potkal několik lidí, bez kterých bych nebyl tam, kde jsem teď. Na tomhle místě bych Vám chtěl říct, kdo moji životní cestu pomáhal směrovat.
S Klárou Scholleovou mám až sourozenecký vztah. Chodili jsme spolu skoro do všech škol spolu – jak na základku, kde jsme si navzájem maximálně pomáhali, tak pak na gympl a následně i na konzervu. Klára je první člověk, kterého oslovím, když potřebuju cokoliv nadesignovat. A je to dobrá kamarádka.
Na vysoké škole mě nejdál posunuli lidé, kteří mě vyhazovali od zkoušek. A nejdál mě posunuli ti, kdo mě vyhodili vícekrát. Přeborníkem ve vyhazování Honzy Hrubeše ve správnou chvíli byli páni profesoři Miloslav Pouzar a Miloš Sedlák.
Když jsme u té vysoké, nesmím zapomenout na Honzu Bartáčka, se kterým jsem trávil čas v laborce. On mě naučil spoustu laboratorních technik, já jemu vyzkoušel nejednu nervovou dráhu.
S Honzou Bartáčkem jsme též chodili na doplňkové pedagogické studium. Tam byl další člověk, který mě ovlivnil – profesor Karel Rýdl. Jemu děkuji za zprostředkování alternativních pohledů na české školství. A teď, v mém pedagogickém angažmá Na Zatlance, mě dál posouvá moje tandemová parťačka Danka Hančlová.
Nesmím zapomenout na hvězdné duo Martin Balouch – Adam Tywoniak, Spolu jsme založili Chemiklání, spolu jsme projeli republiku na kolech. Jste moje nezištná studnice moudrosti.
S Martinou Bártovou, Nikčou Valentovou, Štěpánem Křováčkem a Jakubem Piklou jsme pak dali dohromady spolek pro mladé muzikanty. Založili jsme orchestr, který společným úsilím táhneme dál.
Člověka nejvíc charakterizuje jeho okolí, lidi, co s ním spolupracují. Bez těchto lidí bych nebyl tam, kde jsem teď. Jim vděčím za všechny svoje úspěchy. Díky, kamarádi, díky, moji pedagogové.